Piestany

Úlohou mé diplomní práce byla „obnova krásy Piešťan“. Piešťany jsou i přes více méně nešťastné zvelebování během posledních desetiletí stále velmi krásné, a tak jsem se soustředila především na záchranu hodnot přetrvávajících a jejich podpoření.

Zásadní byla korekce stávajícího územního plánu, a to jak funkčního využívání jednotlivých území, tak i koncepce dopravního generelu města, které trpěly chronickými problémy nejmocnějších nástrojů současného urbanismu (nereálná představa bombastického rozvoje, krátkodobý zisk na úkor dlouhodobé vize, neefektivní nakládání s veřejnými penězi a pod).

Mám nový územní plán. Vycházím z předpokladu, že demografická křivka Piešťan, Slovenska i celé Evropy stagnuje, ne-li klesá. V tom případě se představa velkého nárůstu obyvatel spojeného se stavebním boomem zdá přehnaná. Nehledě na to, že bohatství Piešťan je v lázních, krásném okolí a výjimečně úrodné půdě. To jsou velké hodnoty, které je třeba starostlivě chránit, a rozvíjet. Nejsou však nafukovací. Proto přesně určuji rozvojové plochy - spíš nutné rezervy, než lákadlo pro developery a naopak až úzkostně bráním volnou krajinu a pole. Ty společně zabírají více než 2/3 městem zpravovaného území. Funkce jsou od sebe děleny nespornými hranicemi, pevně zasazenými do krajiny. Váh, hlavní železniční koridor a dálnice, které tvoří až neuvěřitelně přesnou geometrickou osnovu.

Dopravní schéma jen stvrzuje směr nastavený územním plánem. Kromě drobností, týkajících se především přesunutí hromadných parkovišť na vhodnější místa (podzemní garáže byly městem navrženy pod letním kinem v městském parku), je hlavní problém nedostačující šířka Krajinského silničního mostu (cca 5m), který je jediným ve městě a kapacitou jíž dlouhodobě nestačí. Je třeba nový silniční most. Já ho navrhuji v těsné blízkosti mostu stávajícího, kdy jen doplňuje chybějící jízdní pruh. Spojnice s druhým břehem váhu je pro Piešťany zásadní, přesto má cesta především regionální význam a nepředstavuje tak pro své okolí přílišnou zátěž. Zároveň tím, že protíná intenzivně obydlené území, je její role v rámci dopravní politiky státu předem omezena. Mimochodem, pro nákladní dopravu je nevhodná, díky velkému převýšení a množství ostrých zatáček šplhajících se do sedla (Havran) Povážského Inovce. Co víc si mohou Piešťany přát. Město zůstává koncentrované, se všemi svými potřebami.

Druhá fáze mé práce se věnuje konkrétním místům a zadáním na území vnitřního města. Značím parcely, vhodné pro zastavění a doplňuji chybějící městské funkce. Nedělám radikální zásahy do současné struktury. Jen jí oprašuji a sem tam doplňuji. Nakreslila jsem nové tržiště, protože současné je velmi nedůstojné, vymezila místa pro vícepodlažní garáže. Obnovila městskou plovárnu na Lidu a jednu z mnoha bezprizorních zelených ploch nahradila rybníky. Zalátala bloky kolem Winterovi třídy, která zde supluje náměstí i korzo dohromady a protáhla zástavbu podél Váhu až ke kanoistickému klubu. Na rozlehlých územích mezi Slňavou a železnicí jsem obnovila sady a především vymezila veliký prostor pro rekreaci přímo u vody, spojenou s vybudováním sportovního přístavu. Jediné vědomě založené náměstí (nutno dodat ne úplně šťastně), jsem s úctou k jeho schématu upravila na street skate park, ve snaze dodat mu život a ducha. Doplnila jsem lávku přes Lido/ Bodonu, spojující Piešťany s Moraviany nad Vahom. Oslovila jsem všechny sochařské ateliery na Akademii výtvarných umění a UMPRUM v Praze, jestli nechtějí v rámci školní práce navrhnout sochy, kašny, mola nebo lávky do Piešťan. V tomto případě je výsledek mého úsilí stále nejasný, ale zdá se, že někteří se úkolu opravdu zhostili. U každého z navrhovaných objektů se snažím držet více méně jednotný styl strohé architektury.

Věřím, že jasná a přiměřeně realistická vize vývoje města, spolu s dobře usazenými korekcemi současného stavu, je správnou cestou pro obrození krásy Piešťan.